Druhá šance 2.

30. srpna 2008 v 17:00 | petush |  FF - Druhá šance

Název: Druhá šance
Autor: J@jik
Část: 2.
Řeč: česká

Druhý den mě zase probudí budík. Obleču se a jdu do kuchyně se nasnídat. Sednu si ke stolu k rodičům. "Tak jak bylo včera ve škole?" zeptá se otec. Odešel do práce asi kolem devíti a přišel asi kolem půl jedenácté večer. Určitě měl odpoledne pauzu na oběd. Mamka také pracuje odpoledne a vrací se večer. "V celku v poho." Řeknu bez nálady. "To jsem rád." Hm… tady aspoň vidím, jak si mě všímá. Kdyby ho doopravdy zajímalo, jak jsem se včera měla, tak by nepřehlédl moji náladu. "Už musím jít do školy." Řeknu a odejdu od stolu. "Počkej Sáro, ani si nedojedla snídani." Pokárá mě mamka. "To neva. Cestou si něco koupím." Řeknu a jdu si pro batoh. Obuju si boty a vyjdu z domu. Podívám se na hodinky a zjistím že je několik minut po sedmé. Hm… asi se zase půjdu projít po městě. Po půl hodině jdu zase do školy. No… doufám, že dneska to bude lepší. Vejdu do třídy a sednu si k Petře. "Ahoj." Pozdravím trochu bez nálady. "Nazdar." Řekne zase jako včera. Proč se k mě pořád tak hnusně chová? Vůbec to nechápu. První hodinu máme matiku. Zajímavý, proč musí být takové předměty k ránu? Nejlepší by bylo, kdyby nebyli vůbec. Učitelka začne opakovat nějaké vzorečky na válec a kruh. Fakt zábava. O přestávce se poznámkám od spolužáků nevyhnu. "Ahoj Sáro. Víš, že máš fakt pěknej zadek?" řekne nějakej kluk z mojí třídy. "Vážně?" zeptám se udiveně. "Jasně." Řekne a začne mi šahat na zadek. "Hele, nech toho." Řeknu a sundám jeho ruku z mého zadku. "No ale i ty nohy nevypadj špatně." Řekne a chytně mě pevně za loket. "Můžeš mě laskavě pustit?" řeknu hnusně. "Jak je libo, ale příště se mi nevyhneš." Řekne a pustí mě. Že pry se mu příště nevyhnu? Co tím myslel? Nechám to plavat. Se zvoněním jdu zase do třídy.
Po škole jdu zase do parku. Sednu si na jednu blízkou lavičku a pustím si mp3jku. Ruky si opřu o kolena a zahledím se na displeje. Najednou zjistím, že u mě někdo stojí. Podívám se na tu dotyčnou osobu a zjistím, že to je Petra. "Čau. Co tu děláš?" zeptám se sklesle. "Já se tu vždycky procházím. Co tu děláš ty?" "No… potřebovala jsem se odreagovat." "Proč jsi tak smutná?" zeptá se Petra. "Kvůli čemu asi… jak se ke mně chovají ostatní… Co pak to nevidíš?" "Mno… jo. Hele, promiň že jsem se k tobě chovala tak hnusně. Začneme od znova?" zeptá se Petra. "Tak jo." "Nepůjdeš se mnou do knihovny? Musím tam vrátit pár knížek." Řekne a usměje se na mě. "Jo jasně." Řeknu a jdeme do knihovny. Vejdeme do budovy a Petra vrátí knížky, co si půjčila. Jdeme k regálům a začneme se procházet mezi knížkami. "Sáro?" "No?" "Mohla bych se tě na něco zeptat?" "Jo, jen se ptej." Řeknu už s trochu lepší náladou. "Proč si odešla ze školy, do které si chodila předtím?" "Kvůli rodičům. Přišla jim nějaká nabídka, že můžou jet pracovat do zahraničí a to s lepším platem. No a bohužel jsem se musela odstěhovat s nimi, i když jsem nechtěla." Řeknu smutně. "Vážně?" zeptá se nedůvěřivě Petra, čímž mě docela zaskočí. "Jo proč?" "Ne nic, jen že jsem si myslela, že to bylo kvůli něčemu jinému." "A kvůli čemu?" "Nech to být." "Ok." Řeknu a zahledím se na jednu knihu. "Chtěla by sis ji půjčit?" "No… podle toho o čem to je." "Já už to četla. Je to trochu zamotaný a romantický, ale stojí za to si tu knížku přečíst." "Fakt? Tak si to půjčím." No, abych pravdu řekla mě takové knížky poslední dobou moc nezajímají, ale přečíst si to můžu. "Je to fakt dobrý. Jen si to přečti." Řekne a vytáhne knížku z regálu. "Víš, teď s tebou je nás ve třídě šestnáct." "Fakt? No já to nepočítala." "Jo. No ale jeden žák chybí." "Jo a kterej." Zeptám s komickým smíchem. "Frank." "Frank? To je kdo?" "No… je to nejchytřejší a nejmilejší kluk ve třídě a taky má moc hezký modrý oči?" "Ježiš." Řeknu znechuceně. "Co je? Vždyť jsem řekla samý kladný věci ne?" "Jo já vím, ale ta představa, že je ten kluk jakoby dokonalej mi trochu nahání husí kůži. Jako já proti klukům toho typu nic nemám, ale jaksi se mi to nezdá. Dokonce i můj bejvalej měl pár chyb, ale ty jak mi popisuješ toho Franka, tak se mi zdá že žádné chyby nemá a to mě trochu děsí." Řeknu. Abych pravdu řekla, tak si myslím, že to bude beztak nějakej frajer, co si utahuje z holek. No i když já ho neznám, tak těžko říct. "Chápu tě. Neboj pár chyb se najde, ale jsou minimální. Kdybys ho poznala víc, tak bys mluvila jinak." Řekne Petra a půjčí si u knihovnice tu knihu. Vyjdeme z budovy a sejdeme po pár betonových schodech dolů. "Na, tady je ta knížka." "Díky." "Není zač. Jo a hlavně ji do měsíce přečti, protože knihovnice je docela nepříjemná, když knížku vracíš pozdě." "Jo, pokusím se." Řeknu a pokusím se o úsměv. "Nezajdeme do cukrárny? Dala bych si něco dobrého." "Víš, že já taky?" řeknu udiveně. Je to pravda, teď jsem na to myslela, že bych si něco dala. Jdeme do cukrárny a koupíme si každá dva zákusky. Sedneme si k jednomu stolu a začneme jíst. "Hej, jak se jmenuje ten kluk, co mě otravoval na chodbě?" "Pavel." "Hm… kde je vlastně ten Frank?" zeptám se najednou, protože jsem si tu otázku kladla celou dobu, co jsme šli do cukrárny. "Na horách. Jel tam na dva týdny s rodiči. Ale víš co je sranda?" "Ne, co?" "Že jsi zrovna nastoupila do naší třídy, když odjel. To je fakt náhoda." Řekne Petra a zasměje se. "No to jo." Řeknu a začnu dál jíst zákusek.
Kolem půl páté se rozejdeme a jdu domů. Otevřu dveře a jdu směrem do svého pokoje. Hodím tašku k psacímu stolu a jdu dělat úkoly. Nemám totiž nic lepšího na práci. Potom se jdu dívat na televizi a kolem půl jedenácté jdu spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | E-mail | 30. srpna 2008 v 17:40 | Reagovat

jsem zvědavá na pokráčko=)

2 Ali Ali | Web | 30. srpna 2008 v 18:12 | Reagovat

super honem dalšííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama