Jednodielne

Procházka parkem

31. ledna 2010 v 15:11 | posted by P.2K
Autor : Yumi.ko
Betaread : P.2K

"Dobrý den, je tu máma?" zeptám se její spolupracovnice. "Zrovna pracuje dole, ale můžeš na ní počkat v kanceláři" řekne a rukou mi ukáže ke dveřím matčiny kanceláře. Vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Kancelář je celkem malá, ale za to má na pravé straně velké okno odkud je výhled na tělocvičnu. Tak tady tomu tak říkají. Je to něco jako tělocvična a posilovna v jednom. Tělocvična je velká asi jako každá jiná, na jedné straně jsou žebřiny, ale místo normálních věcí jako je trampolína, lavečky, kladina, lana a já nevím co ještě, tu jsem mnohem jiné nářadí a přístroje. Nepoužívají ji "normální lidi", ale slouží zvláště pro lidi s ochrnutím, ale i ostatními vadami, problémy a tak. Podívám se dolů, je tam asi tak osm lidí a každému pomáhá nějaká pracovnice. Po chvilce najdu i mámu, pomáhá nějakému chlapci pokoušet vstát z vozíku. Obdivuji ji, jak to všechno zvládá a přitom se dokáže i usmívat. Já bych to asi nedokázal. Většinou se dívám co dělá, ale tentokrát mi zrak utkne na někom jiném. V rohu té místnosti je asi deset metrů dlouhé železné prkno, která má k sobě z každé strany tyče. Slouží pro učení chůze, jak říká máma. Kousek od ní sedí ve svém křesle dívka a jak vidím pokouší se hýbat s prsty. Pracovnice vedle ji povzbuzuje, a dívka se usmívá. Po chvilce začne hýbat se všema. Potom si k ní ta pracovnice klekne a začne jí kroužit s kotníkem a pak ji nechá samotnou ať to zvládne. "Je to hrozné že?" řekne máma hned jak se objeví ve dveřích a uvidí mě co dělám. Na její otázku pouze přikývnu. "Kdo je tam ta holka?" zeptá se ji a ukážu na dívku, kterou celou dobu pozoruju. "To je Sookie, není úplně ochrnutá, jen dočasně. Musím říct, že dělá velké pokroky ze začátku nedokázala s nohami vůbec pohnout a teď? Sám vidíš, učí se znovu zase chodit." Hned jak to řekne se podívám znovu na tu dívku, Sookie. Opravdu vstala, ale podepírá ji pracovnice. Pak se chytne těch dvou tyčí na stranách a pracovnice ji pomalu pouští. Drží se, i když postoj má trochu divný. Pak dá dopředu pravou nohu, po chvilce pomalu přesouvá i levou, ale neudrží se. Spadne, ale rukama se pokouší se znovu chytnou a vsát, ale nejde to. Pracovnice ji pomůže zpátky na křeslo. "Je velmi statečná." Řekne máma a oba se díváme na ni. "Ale teď už je na čase jít Timo" Poslechnu ji a oba společně opouštíme její kancelář. A tak to pokračuje celý týden. Vždy před pátou dojedu pro mámu, protože nemá řidičák a nemá se tedy ani jak dostat domů. Žádný autobus, tramvaj či metro. A každý den co jsem tady pozoruju Sookie, většinou spadne, ale máma má pravdu je statečná. A tak si řeknu, když může být statečná ona tak i já. Proto se v pátek rozhodnu za ní zajít. Je pořád na stejném místě, usměju se na pracovnici a dám ji znamení, že bych si rád promluvil se Sookie. Ta přikývne a odejde. Hned jak mě dívka uvidí, nepodívá se mi nejdřív do obličeje, ale na nohy. Za to já se ji dívám do obličeje. Dlouhé hnědé vlasy, velké zelené oči a plné rty. "Ehm.. ahoj, jsem Timo" řeknu a usměji se na ni. Chvilku se na dívá. "Ty jsi nový pracovník nebo co?" "No dá se to tak říct, jsem syn jedné z nich a už nějaký ten den tě z vrchu pozoruju a rád bych se s tebou seznámil" a sednu si na židli vedle ni. "Proč by ses se mnou chtěl seznamovat? Můžeš jít ven, do klubů kamkoliv aby ses s někým normálním. A ne tady s holkou na vozíku." Nezní naštvaně naopak velice klidně. "Hned jak sem tě poprvé uviděl jsi mě něčím oslnila. A jak říkám rád bych se s tebou seznámil, pokud ovšem nejsi proti." Chvilku mlčí a pozoruje mě. "Nejsem. Ráda poznávám nové lidi" usměje se a křeslem popojede trochu blíž ke mně. Podá mi ruku "Jsem Sookie" Od toho dne za mámou nejezdí za pět minut pět, ale rovnou ve čtyři abych mohl být častěji se Sookie. Je opravdu skvělá, nikdy blbá nálada, pořád usměvavá. A pokroky dělá čím dal tím větší. Už dokáže udělat tři kroky bez spadnutí. A vždycky posledních patnáct minut spolu pokecáme. Až se jednoho dne rozhodnu se ji zeptat co se ji vlastně stalo. "Neber to nějak ve zlém, jen bych se tě rád zeptal co se ti stalo?" Skloní hlavu, dívá se na svoje nohy a promluví. "Moc lidí se mě na to nezeptalo" "Promiň asi to bylo blbé" omluvím se ji a v duchu na sebe nadávám. "Nemusí. Jsem ráda, že ses zeptal. Já nejsem typ člověka, který by to chtěl tutlat, mám potřebu o problémech mluvit, ale naši nechtěli. Nikdy se se mnou o tom nebavili. O tom co přesně se stalo. Nikdy se mě nezeptali jak se cítím. Od té doby co jsem na vozíku, mi přijde jak kdybych kolem sebe měla něco čeho se báli." Konečně narovná hlavu a podívá se na mě. "To mě moc mrzí" a usměju se a ona na mě. "Od svých pěti let se led stal mým druhým domovem. Krasobruslení bylo pro mě všechno. Pokaždé když jsem měla vztek šla jsem bruslit. Byla to snad jediná věc, která mě dokázala stoprocentně zvednout náladu. Začínala jsem vyhrávat malé i větší soutěže až jsem se přesně před třemi měsíci dostala do té nejdůležitější. Mistrovství Evropy. Získala sem třetí místo, setkala se se svými oblíbenkyněmi a byl to pro mě snad nejšťastnější den. Ale ten večer se to všechno změnilo. Na cestě zpátky kvůli opilosti svého otce jsem skončila takhle. A podle doktorů už nikdy nebudu moct znovu bruslit tak jako dřív" řekne a pokusí se o úsměv. "To je mi moc líto" řeknu a políbím její ruku, kterou celou dobu držím. "Co by jsi řekla kdybychom si
příští víkendu někam vyšli? Odedneška odjíždím pryč, ale za týden zase přijedu." "To by bylo moc fajn, ještě si napíšeme, jo?" "Jasně, moc se těším, ale teď musím, máma na mě čeká" Dám ji ještě pusu na tvář a s úsměvem na rtech odejdu. "Můj syn je zamilovaný" Je hned její první věta. Nedokážu ji ani odmluvit, jen se na ni usměju a těším se na další víkend. Se Sookie si píšeme každý den a domluvíme, že se pro ni stavím. Strašně se na ni těším, je to sice jen týden kdy jsem ji naposledy viděl, ale mě to přijde jako měsíce. Po chvilce dojedu před její dům. Zazvoním a přijde mi otevřít její matka. Představím se ji a ona mi řekne, že Sooki už jde. Takže se rozhodnu ji počkat na lavečce před barákem. Po chvilce se otevřou dveře a k mému úžasu nevidím žádný vozík. Jen tu nejkrásnější usmívající se holku, která se podepírá o berle. Celý šťastný rychle vstanu a pevně ji obejmu. "Já to dokázala. Můžu zase chodit" řekne celá šťastná a pomalými kroky se vydáme do nedalekého parku kde si sedneme na nebližší lavičku, kterou uvidíme. "Nevím jak je to možné, protože nikdy se mi nestalo abych se zamiloval tak rychle, ale s tebou je to všechno jiné" řeknu a políbím ji.

Šťastné a Veselé

24. prosince 2009 v 19:38 | posted by P.2K
  
"Pojď ven. Už začalo dokonce sněžit, a ty se pořád válíš v posteli.
Pohni, obleč se. Půjdem stavět sněhuláka." láká mně ven moje
nejlepší kamarádka Inna. "Si ho běž postavit sama. Stejně hned roztaje.
A navíc - je venku zima." přikryju se až po krk a schoulím se do klubíčka.
"Jestli toho hned nenecháš, tak půjdu za tvojí mámou a tvým tátou a
řeknu jim, že žádné Vánoce nejsou." "Tak ať. Stejně dostanu jen
další zimní bundu, a snowboard nedostanu. Naíme se, zazvoní
Ježíšek, zazpíváme koledy, otevřu si pár dárků - zimní bunda,
ponožky, a možná dokonce novej hřeben." "Nech toho. Zkazíš
všem Vánoce, jestli se budeš chovat takhle, tak póójď prosíím,
Jess." dělá na mně psí očka. Hodím na ní polštář. "Už je to rok,
nesmíš pořádsedět doma a koukat do blba." "Pořád: Včera jsem
pekla cukroví." "Ale všechny si vyhodila, protože se ti spálili."
"Uklízela jsem." "A rozbila si tvojí mámě její vzácnou vázu."
Zamyslím se nad tím. Asi má pravdu - koupím mámě novou vázu.
"Víš co, tak si tady lež, ale až budeš něco chtít tak za mnou nechoď.
Už je to rok, zapomeň na to." "Jak na to mám asi zapomenout?
Jdi prosím pryč." otočím se na druhej bok, abych na Innu neviděla.
"Jak chceš. Ahoj." řekne smutně a otočí se. Jen co zaklapnou dveře,
rozbrečím se. Je mi 21 let, a já stále bydlím u rodičů, sama, bez práce.
Proč minulej rok skončil tak špatně? Proč se to muselo stát.

Warum

17. května 2009 v 10:24 | posted by SekSonka
Jednodílná FF by Myšuge
Další z těch nudnejch dnů. Du po městě a koukám znuděně okolo. Najednou spatřim hlouček lidí. Mno hlouček. Pořádná gruppa stojí pod mostem a čumí nahoru. Du tam. Stoupnu si mezi ně a zvednu hlavu tam, kam všichni ostatní. Spatřim nějakýho kluka. Stojí tam na kraji zábradlí a drží se sloupu. To je to jediný, co ho zatim drží. "Proboha, prosím ať neskáče." vedle mě stojí nějaká žena a kouká upřeně na něho. "Bože neber si mého syna k sobě. Je ještě mladý." v tu chvíli poznám v tý ženský matku toho kluka. Proboha proč chce skočit? Podívám se pořádně na něj. Kolem něho proletí helikoptéra a mě se tak ten kluk ztratí. Když odletí, podívám se na něj znova. Dyť ho znám!! Je to ten kluk co ho ve škole tak šikanovali. Pamatuju si jak sem viděl když ho skopali a pak si to natáčeli. když odešli, nechali ho tam ležet a vůbec si ho nevšímali. Až teď sem si uvědomil, jak těžký to pro něj muselo bejt. jo jasně, ono to člověku nepříde tak hrozný, když se ti to neděje, ale když teď vidim jeho spolužáky jak na něj ukazujou fakáče....."Skočí?" podívá se na mě nějaká holka.

Wegweiser

16. května 2009 v 12:23 | posted by SekSonka
Jednodílná FF by Myšuge

Otevřu dveře a vejdu do bytu. Právě sem se vrátil z koncertu. Stoupnu si k oknu. Venku je tma a všechno je klidný. Plácnu sebou na postel a kouknu na hodiny. "No super 2 hodiny ráno." nasraně si oddechnu. Další den, kdy sme poslouchali keci producentů. "Jo, slušně se vám to rozjíždí." kejvali hlavama při tom, když sme podepisovali tu smlouvu. Netušili sme co to bude znamenat. Byli sme mladý. Mladý a v týhle branži nezkušený. Ty zmrdi si nás vybrali. Byli sme snadná kořist. "Jo, holky na vás poletěj." poplácal mě ten jeden po zádech, když sme odcházeli. Co je mi po nich? Po holkách který sou vysazený na prachy a nic jinýho je nezajímá? Jop dobře, něco jo. To, že sou se slavnejma klukama. Sory ale tohle fakt ne. Ty holky začínaj tím, že se s tebou chtěj vyfotit. "Jo, proč ne?" pokrčil sem rameny a přitulil si k sobě jednu brunetu.

Vorbei

16. května 2009 v 10:21 | posted by SekSonka
Jednodílná FF by Myšuge

Sedím v křesle a dívám se na fotky. Poslední pohled na pískem zalité pláže a taky poslední pohled na místo, kde sem se s tebou setkal a kde jsem s tebou strávil ty nejhezčí letní dny. Bohužel, je to ale pryč. Musím si najít zase něco nového, pro co budu žít. Nějaký nový cíl, ale problém je v tom, že se bojím, že na tebe zapomenu.
V noci nemůžu usnout. Je to už rok, co jsme se setkali a taky rok, co jsme se loučili, ale pořád se mi to všechno vrací. Pořád si přeji být s tebou. Myslím na tebe, jak si se smála, brečela a křičela.

FF - Nakonec šťastná

15. ledna 2009 v 14:28 | posted by P.2K
Jednoho dne se na proti nám přistěhovala nová rodina. A ty měli jednoho dva syny a jednu dceru. Přistěhovali se k nám o prázdninách. V tý době jsem jim moc pozornosti nevěnovala. Ale jak přibíhal čas a byl podzim a já toho kluka občas potkala v trolejbusu a zjistila že je docela hezkej začala se ta pozornost zvyšovat. Jednou jsem ho potkala, po druhý, třetí...pátý a už byla docela na velký míře. A v tu chvíli jak jsem ho pořád potkávala docela dost zabouchla. Jenže jsem nevěděla jak se s nim dát do řeči. Připadal mi takovej zamlklej, slušnej, večer nikam nechodil. A jelikož jsme měli okno naproti jeho pokojíku občas když se u něj svítilo jukla přes žaluzii abych ho aspon na chvíli viděla a trochu aspon z toho pozorování i třeba poznala.

Když jedna má část odejde..?

29. prosince 2008 v 14:12 | posted by P.2K
Originál : Unenamalia [EN language]
Přeložila: P.2K

"Vidíme se později!" Zakřičel a zamával svým pěti kamarádům v klubu. Měli malou VIP party na počest jejich druhé desky.
Timo slíbil,že bude doma do půlnoci, aby byl se svou mladší sestrou. Nebyla sice malá, ale slíbil jí to.
Myslel si, že je schopen řídit auto i po pár pivách. Cesty byli téměř prázdné. Ostatní sice tvrdili, že je to šílené, ale nakonec je přesvědčil o své pravdě. I když toho teda měl o dost více, než jen pár piv.

Sednul za volant a nastartoval. Zdálo se, že celé město už spí, ale neuvědomoval si to. Noc byla ještě mladá. Lidé by měli jít ven, mít zábavu!

Byl zažrán do svých myšlenek a cesta jen tak ubíhala. Hvězdy nebylo vidět a cestu osvětlovali jen pouliční lampy.
Přibližoval se k domovu, tam kde bydlela jeho sestra a rodiče. On bydlel v Hamburku s ostatníma z kapely.

FF - Rozdvojená osobnost

22. listopadu 2008 v 12:36 | petush

Název: Rozdvojená osobnost

Autor: J@jik

Část: Jednodílová FF

Nenávidím tenhle svět

21. listopadu 2008 v 22:33 | Negi

Název: Hra s ohněm

Autor: Iwkaa

Jednodílovka



Smutek 1.

18. listopadu 2008 v 21:20 | petush

Název: Smutek

Autor: Kuwu.w

Jednodílná FF.



FF - Týden v Německu

2. listopadu 2008 v 17:11 | petush
by KeT

FF - Sladké patálie okolo kolena

7. října 2008 v 11:33 | petush
.
Název:Sladké patálie okolo kolena

Autor: Iwkaa

Jednodílovka

FF - Hra s ohněm

7. října 2008 v 11:28 | petush
.
Název: Hra s ohněm

Autor: Iwkaa

Jednodílovka

Všetko zlé je na niečo dobré [jednodielna FF]

3. října 2008 v 16:20 | SekSonka

Název: Všetko zlé je na niečo dobré

Autor: Mishelik

Jednodielna FF

Anděl v bílém

19. září 2008 v 19:30 | Negi
Název: Anděl v bílém
Autor: Iwkaa
Část: Jednodílná ff
(c) Iwkaa

Jaké to je

27. srpna 2008 v 16:12 | petush

Název: jaké to je [wie es ist]
Autor: KirushinQa
část: Jednodílná FF
(c) KirushinQa

Šiesti Bratia

10. srpna 2008 v 20:23 | petush

Názov: Šiesti Bratia
Autor & (c): Emylia
Část: Jednodielna FF

Láska na první inzerát

31. července 2008 v 21:05 | Negi
Název: Láska na první inzerát
Autor: KiruShinQa
Část: Jednodílná FF
(c) KiruShinQa

Nevadí Tam

4. července 2008 v 10:03 | SekSonka
Název: Nevadí Tam
Autor: N:ka
Jednodílná FF
(c) n:ka

Kde je pravda?

2. července 2008 v 8:47 | SekSonka
Název: Kde je pravda?
Autor: Tara
Jednodílná FF
(c) Tara
 
 

Reklama